Česku chybí dobré projekty, peněz je tu na ně dost, říká miliardář Krsek. Raději investuje ve Finsku

Brzy to bude už šest let, co společně s partnery prodal skupině PPF plzeňskou Škodu Transportation. O firmě, kde Tomáš Krsek strávil přes dvacet let coby finanční a později i generální ředitel, se dnes už příliš bavit nechce. Firmě přeje úspěch, ale její osudy už podle svých slov příliš nesleduje.

Zato o neutěšeném stavu české ekonomiky, své roli v iniciativě Druhá ekonomická transformace, nedostatku zajímavých projektů i těžkostech větrné energetiky v Česku povídá rád a zasvěceně. A také třeba o tom, proč podporuje co nejrychlejší přijetí eura.

„Je to principiální politické rozhodnutí o tom, jestli chceme být součástí západní, nebo východní Evropy. A takto bychom to měli jasně pojmenovat,“ zamýšlí se jeden z nejmovitějších českých podnikatelů ve své kanceláři v centru Prahy svým rozvážným a typicky úsporným projevem. Jeho skupina BHM group dnes stojí zejména na výstavbě větrných parků ve Skandinávii, na logistických areálech v jihovýchodní Evropě a nově také na zdravotnickém vybavení. Právě zde by si Krsek rád splnil další velký byznysový cíl.

„Vybudovat něco pěkného. Třeba v medicínské části bych chtěl postavit opravdu velkou mezinárodní firmu s tržbami přes sto milionů eur,“ naznačuje své budoucí ambice. Jeho společnosti v Německu a Polsku dnes vyrábí vybavení pro operační sály z různých koutů světa a celkově utrží kolem 50 milionů eur. Právě zde chce Krsek další firmy nakupovat a růst.

Proč jste se přidal k iniciativě Druhá ekonomická transformace? Máte v rámci ní na starosti nějakou specifickou oblast?

Protože se v České republice snaží něco pozitivně změnit. Podporuji řadu jiných iniciativ, byť třeba jen finančně, ale zde je má role aktivnější. Oblasti se zatím rodí, přidělili mi téma takzvané headquarterizace, tedy aby v Česku přibývaly sídla a centrály firem.

Jak to zařídit?

Není to jednoduché téma. Těžko donutíme třeba Bosch přesunout svou centrálu do Prahy jen proto, že nám přijde, že by to bylo fajn. K takovým krokům ani nestačí například měnit národní legislativu. Jde spíše o to podporovat podnikatele, kteří v Česku firmy budují, aby si zde zachovali sídlo, i když bude mít jejich společnost už mezinárodní přesah.

Máte tedy pocit, že je s českým hospodářstvím něco špatně?

Ano. Na rozdíl od headquarterizace, která nemá jednoduché řešení, jsou tu věci, které se dají prosadit poměrně rychle. Například to, co se nazývá chytrá migrace. Tedy legislativně zjednodušit vzdělaným a chytrým lidem, aby mohli do Česka přijít. Pracovat tu nebo podnikat. Další téma byly zaměstnanecké akcie, které bohužel legislativně nedopadly dobře. Ale věřím, že druhé kolo už se povede tak, aby to bylo pro firmy skutečně použitelné. To jsou namátkou témata, která lze měnit. A proto je dobré, když vznikla platforma Druhé ekonomické transformace, která je slyšet a získává sílu.

Jaký je tedy stav Česka na začátku roku 2024? S čím jste spokojený a s čím ne?

Jsme na poměrně složité křižovatce. Nemám úplně rád označení autoland, ale 25 let jsme těžili z určité struktury byznysu, zejména pak z levné pracovní síly. Teď se ukazuje, že náš ekonomický model není dlouhodobě udržitelný. Potřebujeme do Česka dostat byznys s větší přidanou hodnotou. A to se nestane přes noc. Je to o řadě systémových opatření, která strukturu byznysu změní, a určitě to bude běh na dlouhou trať.

Dá se taková změna řídit svrchu?

Podmínky pro změnu ano. Já jsem velký zastánce eura. Jednak proto, že je to principiální politické rozhodnutí o tom, jestli chceme být součástí západní, nebo východní Evropy. A takto bychom to měli jasně pojmenovat. Já rozhodně chci být součástí západní Evropy. Ale i ekonomické důvody jsou důležité. ČNB během poslední krize udržovala kurz koruny tak, aby ulehčila ekonomice. Zároveň tím ale snížila tlak na transformaci ekonomiky, firmy nebyly tlačeny ke změnám a vyšší produktivitě. Vybíráme si to teď.

Takže kroky ČNB ekonomice spíše uškodily?

Každé takové opatření má pozitivní i negativní dopad. Podívejte se třeba na Itálii, která od války systematicky devalvovala svou měnu, jen aby si nemusela přiznat, že její byznys ztrácí produktivitu. Zatímco doma měli Italové pocit, že nechudnou, v zahraničí byli čím dál chudší. Z dnešního pohledu jim tento přístup moc nepomohl.

Jak tedy hodnotíte současnou vládu v ekonomických otázkách? Její postoj k euru je vlažný.

Ve vládě máme pět politických stran. Některá je pro euro, jiná méně, některá se ho vyloženě bojí. Nálada ve společnosti euru nepřeje a postoj vlády je toho jen odrazem. Osobně si naopak myslím, že politická reprezentace by měla toto téma lidem lépe vysvětlovat a s přijetím eura bychom neměli otálet.

Ještě něco české ekonomice chybí?

Možná větší podnikavost a odvaha lidí. Často slyším, že česká ekonomika je podkapitalizovaná. Já si to nemyslím. Spíš bych řekl, že je podprojektovaná. Dobré projekty si v Česku kapitál rychle seženou, jenže dobrých projektů tu moc nevzniká. To je hlavní problém. Také si myslím, že úroveň českého vysokého školství je tragicky špatná. Vždyť nejlepší česká univerzita je na evropském žebříčku na 86. pozici. Na to, jak jsme malá země, máme skvělé fotbalisty, hokejisty, Česká filharmonie je řazena mezi top hudební tělesa na světě, ale naše univerzita je v evropském měřítku osmdesátá? Ve světě někde ve čtvrté stovce? To je špatně. Vzdělání je navíc extrémně důležitá oblast pro ekonomický rozvoj země.

Čím je to podle vás způsobené?

Systém výběru vedení vysokých škol je paskvil, který tu vznikl po revoluci. Když zaměstnanci školy volí svoje vlastní vedení, tak to nemá logiku. Jak by fungovaly firmy, kdyby používaly stejný systém? Změnit zákon a jít směrem západních standardů je ale těžké politické rozhodnutí.

Vy máte většinu investičních projektů v zahraničí. Neměl by se český kapitál ale primárně snažit vytvářet projekty v Česku?

Já se v Česku hodně dívám, ale problém je, že tu vážně příliš zajímavých projektů není. Moc bych chtěl koupit nějakou další firmu v Česku, ale zatím se mi to nedaří.

Stavíte velké větrné parky ve Skandinávii. Změnila se v Česku nějak nálada společnosti a přístup úřadů k povolování výstavby větrných elektráren?

U větrníků se toho příliš nezměnilo. Nadále je velmi složité je u nás stavět. Celkově se ale k obnovitelným zdrojům postoj zlepšuje. Od dob kritiky takzvaných solárních baronů tu už nikdo nemá problém s výstavbou větší kapacity solárních elektráren. Považují je spíše za řešení. Není to tak konfliktní jako třeba větrníky.

Pomohla tomu válka na Ukrajině? Češi si z Green Dealu odnesli hlavně soběstačnost, ekologické dopady je až tolik nezajímají.

Je to možné. Neviděl jsem na to ale žádný průzkum, takže jsem opatrný v pletení dojmů s pojmy. Fakt ale je, že odpor veřejnosti minimálně vůči solární energetice významně klesl.

Po zjednodušování procesů se v Česku volá nejméně rok dva. Opravdu se nic nezměnilo?

Zjednodušení procesů je sice velká mantra, ale reálně se nezměnilo vůbec nic, tedy co se týče větru. My podnikáme hlavně ve Finsku a tam je zcela jiná situace. Tam probíhá úplně běžný schvalovací proces, jako když stavíte dům. Ve Finsku jsou také naprosto ideální podmínky. Počasí, nízká zalidněnost, odlehlé oblasti. U nás budete vždycky stavět někomu prakticky za domem.

Kolik toho tedy k dnešnímu dni ve Finsku máte?

Postavili jsme tam 250 megawattů a až tři gigawatty máme v developmentu, tedy v nějaké fázi rozvoje a přípravy. Z toho předpokládám dokončíme třeba 60 až 70 procent. 30 procent může takzvaně umřít někde po cestě, protože se ukáže, že tam nakonec nebude možné získat povolení. Historicky ve Finsku dosahujeme úspěšnosti projektů okolo 70 procent.

Kolik je to peněz?

Zhruba milion eur za jeden megawatt. Takže 100 megawattů je 100 milionů eur, tedy zhruba 2,5 miliardy korun.

Takže tři gigawatty je zhruba 75 miliard korun, počítám správně...

Ano, ale samozřejmě nejde jen o naše peníze. My už si na samotnou stavbu seženeme finančního partnera. Zhruba 240 megawattů jsme postavili pro americký BlackRock a také další budeme realizovat s některým z velkých investičních hráčů.

Jak jste vůbec dospěl k rozhodnutí jít do Finska?

Už zhruba před deseti lety nás napadlo, že tamní trh je vlastně zanedbaný. A to ve smyslu rozvoje větrných elektráren. Alespoň ve vztahu k možnostem, které ta země nabízí. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Já jsem Finsko znal dobře ze Škodovky a byl jsem přesvědčený, že tamní trh nabízí dobré příležitosti. Lepší než bojovat o 10 megawattů v Česku je bojovat o jeden gigawatt ve Finsku. To jsou ty příležitosti, o kterých jsme mluvili na začátku.

Můžete popsat, v čem se liší povolovací proces v Česku a ve Finsku?

Fingrid, obdoba našeho ČEPS, tomu procesu jde naproti. Snaží se stavět sítě tak, aby umožňovaly výstavbu nových větrných zdrojů. Mají dobrý daňový zákon, díky kterému mají municipality příjmy z větrných parků, za které mohou stavět školky, hřiště a další věci. Jsou tedy také motivovány, aby výstavbě nebránily, a naopak ji podporovaly. Celkově tamní státní správa funguje lépe, vyřizování žádostí probíhá rychle.

Podobné plány s větrnými parky jste avizoval také v Lotyšsku. Jak tam jste na tom?

V Lotyšsku máme nějakých 200 až 300 megawattů a dál developujeme. Lotyšsko je samozřejmě výrazně menší země, takže tam to nebudou nikdy gigawatty, ale i tak je to zajímavé a pokračujeme tam dál pod naší značkou BHM Renewables.

Co vůbec znamená zkratka BHM?

Původně to bylo Bohemia. Ale jak jsme začali investovat do zahraničí, tak to znělo příliš bohémsky. A tak jsme to zkrátili, ale ta tři písmena na Bohemia stále odkazují.

Když se dnes na tu skupinu podíváte, kde je její těžiště a kde bude nejvíce růst?

Objemově jsou energetika a nemovitosti největší. Ale největší naděje aktuálně vkládáme do zdravotnictví a takzvané čisté technologie. Tomu odpovídají poslední akvizice německé společnosti Medifa, kterou jsme koupili v konkurzu a zabývá se výrobou operačních stolů a technologií pro operační sály.

A jaká je vaše vize ve zdravotnictví? Chtěli byste třeba i provozovat soukromou nemocnici?

To určitě ne. Ale chceme být kompletním dodavatelem operačního sálu. Tedy všeho od světel až po operační stoly, specializovaný nábytek, endoskopickou techniku až po integraci specializovaného softwaru.

Komu aktuálně dodáváte?

Nemocnicím po celém světě. V Česku je to relativně malé, dodáváme do celého světa. Blízký východ, západní Evropa, Skandinávie. Výrobu máme v Německu, kde vlastníme zmiňovanou společnost, a zároveň vlastníme dvě výrobní firmy v Polsku, které také vyrábějí zařízení pro operační sály.

Kolik to dělá tržeb a jaké jsou v tomto sektoru marže?

Za loňský rok asi 50 milionů eur. Marže jsou slušné, ale nejsou úplně nadstandardní. Spíše věřím v perspektivu zdravotnictví. Můžeme si dovolit náklady na vývoj a je to byznys, který zároveň pomáhá lidem. Takže se nám to líbí.

Takže přijdou další akvizice?

Určitě. Díváme se na dalších osm firem, byť z nich nakonec koupíme třeba jen jednu. Chceme růst hlavně v našem oboru, kterému rozumíme. Kupovat další výrobce zařízení pro nemocnice. V hledáčku máme jednu firmu v Česku, jednu v Polsku, dvě firmy v Německu, ve Velké Británii, ale i v Jižní Americe.

Jak funguje váš realitní byznys?

Investujeme primárně na východ od nás. Tedy na Slovensku, ve Slovinsku a v Srbsku a zaměřujeme se primárně na logistiku a retail. Stavíme průmyslové a logistické haly, ve vysoké kvalitě, které pak držíme a pronajímáme. Vedle toho stavíme i bytové projekty v Česku – stovky bytů – ale vedle naší logistiky je to malé.

Loni na podzim jste koupili obří výrobně-logistický park u Trenčína. Je to aktuálně váš největší projekt?

Určitě je to větší než to, co jsme na Slovensku do té doby měli. Tedy naše přítomnost na Slovensku se tím více než zdvojnásobila. Logistické a výrobní centrum Trenčín má celkově 120 tisíc metrů čtverečních, což ho řadí v současné době mezi naše největší parky. Celková kapacita našich hal je přes 405 tisíc metrů čtverečních a dalších 600 tisíc metrů čtverečních máme v procesu developmentu.

A máte v plánu to výhledově prodávat, případně areály sami developovat?

Zatím máme v plánu portfolio držet a dále rozvíjet. Ale neřeknu vám, že je to naše strategie na dalších 20 let. Je to spíše o takovém průběžném dolaďování portfolia.

Jak jste se vůbec ocitnul v rakouském Immofinanz? Zvenku to vypadá, že jste měl od začátku nějakou dohodu s Radovanem Vítkem, kterému jste pak podíl prodal.

To ale není pravda. S panem Vítkem jsem žádnou dohodu neměl a zájemců o koupi našeho podílu bylo několik. Na tuto příležitost jsme narazili díky shodě okolností, a jak se říká, štěstí přeje připraveným. Když začal covid, tak jsme aktivně vyhledávali investice, které mají vysokou fundamentální hodnotu na trhu, ale trh je v panice může ocenit velmi nízko. Cena akcií Immofinanz hodně padala, ale portfolio nemovitostí bylo kvalitní a my v tom viděli příležitost. Pro nás to ale byla transakční záležitost, nechtěli jsme tam dlouhodobě zůstat.

Jak je pro vás dnes důležitá startupová scéna? A jak velkou pozici držíte v Presto Ventures?

Je to pro mě stále důležité. Myslím, že v Prestu držíme stále asi 25 procent z investované částky. Do Presta, kde jsem byl v první fázi single investor, jsem investoval s cílem podpořit český startupový ekosystém. Navíc mě technologie hrozně baví. A vracím se tím k otázce, co pomůže naší zemi? Podle mě jsou to právě start-upy. Když do nich budeme investovat, mohou tu vznikat firmy s headquarters v České republice.

Jak je na tom Česko v této oblasti?

Byl jsem v Estonsku a bavil jsem se s tamními lidmi, proč je Estonsko tak extrémně úspěšné. Uvedli dva důvody. První je ten, že po rozpadu Sovětského svazu padli opravdu na dno. Bylo tam velké množství talentů, které v totálně rozvrácené ekonomice neměly co dělat. Takže se vrhly na to, co se dalo. Navíc vláda vytvořila dobré podmínky. V Estonsku vznikl třeba Skype. Důležité ale bylo, že lidé, kteří na tamních start-upech vydělali peníze, je investovali do dalších projektů a vznikl neskutečně pozitivní ekosystém a rozběhl se setrvačník, který jim funguje dodnes. Osobně si myslím, že Česko je dobré místo na start-upy, takže se snažím přispět ke vzniku podobného setrvačníku i tady.

Kolik jste tedy do start-upů investoval peněz a jak jste na tom s návratností?

Do prvního fondu Presto jsem investoval kolem půl miliardy korun a věřím, že na tom nakonec vyděláme. Samozřejmě o návratnosti bych se zatím nebavil. Na start-upu vyděláte peníze až v momentě, kdy ho dobře prodáte. Ale když vidím, jak se firmy vyvíjí, tak jsem optimista, že peníze vyděláme.

Co tam máte dnes za hvězdy?

Například slovenský Cloudtalk, který vyvíjí softwarově-digitální infrastrukturu pro call centra. A pak třeba Oddin, který pomocí umělé inteligence předpovídá výsledky e-sportovních turnajů. V portfoliu je celá řada společností s globálním přesahem, které mají zajímavý potenciál. Já jsem hlavně rád, že jsem mohl přispět k rozvoji startupového trhu v Česku. Je pozitivní, že kluci z Presta už dokázali získat 75 procent prostředků pro další fondy od nových investorů z trhu.

Co tedy teď chystáte?

Kromě medicínské divize se hodně zaměřujeme na čisté technologie, zejména v Německu, kde máme společnost Köttermann, která dodává specializované laboratorní vybavení. Aktuálně tam pracujeme na další akvizici, která by mohla být brzy hotová. Jedná se o speciální vybavení, která například zabraňují kontaminaci okolí.

Jak je to velké?

V této divizi máme také obrat zhruba 50 milionů eur. Mimo klasické laboratoře se tento speciální nábytek používá i pro výrobu baterií a čipů. Ke společnosti Kötterman jsme zároveň již přikoupili i další firmu, která dělá projekty laboratoří. To je taková vedlejší noha k vybavení pro operační sály. Zde jsou naši zákazníci zejména farmaceutické firmy, výzkumná a vědecká pracoviště a také výrobci mikroelektroniky.

A zákazníci opět hlavně v zahraničí?

Určitě. Do Česka jsou to drobné. A jsme opět zpátky u toho, co Česku chybí. Díky tomuto byznysu dobře vidíme, kde se investuje do výzkumu. To je Německo, Švýcarsko, Belgie, Nizozemí a Velká Británie. Všechny ostatní trhy v Evropě jsou druhá kategorie.

Jak skupinu řídíte a jak rozhodujete o investicích?

Mám tu partnery, kteří mají na starosti jednotlivé oblasti. Já jsem spíše ten investiční výbor. Ale pracuji každý den, chodím do práce, jsem historicky zvyklý firmy spíše řídit. Baví mě sedět u počítače a studovat čísla.

Máte vyděláno, co vás dnes ještě žene dál? Jaký máte cíl?

Vybudovat něco pěkného. Třeba v té medicínské části bych chtěl postavit opravdu velkou mezinárodní firmu s tržbami přes sto milionů eur.

Sledujete, co se děje se Škoda Transportation? Nebo je vám to lhostejné?

To není, určitě si přeji, aby firma fungovala. Strávil jsem tam spoustu let. Na druhou stranu je to pro mě už minulost a musím přiznat, že detailně její osud už nesleduji.

Návrat do českého průmyslu vás neláká? Třeba prostřednictvím nějakých restrukturalizací? Firmy z automotive prochází těžkým obdobím.

Restrukturalizační projekty nám chodí náhodou, nejde si je plánovat. Zároveň nestačí, aby fabrika měla problémy. Musí mít hlavně nějakou novou perspektivu, vlastní know-how, nějaký vlastní produkt. Bez toho je přežití firmy vždycky složité.

Jak vidíte budoucnost českého průmyslu? Myslíte, že se firmy z automotive budou umět přizpůsobit elektromobilitě?

Mám trochu obavy. Podívejte se na baterky v Líních. Žádné tam nejsou a nebudou. Na elektromobilitě je dobré ukázat, jak by se věci daly dělat lépe. Spousta lidí tu v ní nevěřila, ale teď už je jasné, že elektromobilita bude. A to nejen z ekologických, ale i z ekonomických a technických důvodů. Teď už je jasné, že je to dobrá technologie, která bude fungovat. Místo abychom tomu šli naproti, tak se kolem výstavby gigafactory strhne naprosto zbytečná a nesmyslná debata. Výsledkem je, že ji VW postaví raději ve Španělsku a Německu.

Takže i jako plzeňský patriot byste stavbu v Líních podpořil?

Když jedna velká automobilka chtěla postavit u Plzně logistické centrum pro náhradní díly, tak jsem chápal odpor tamních obyvatel. Protože to představuje obrovský nápor kamionů, proti kterému bychom získali zaměstnání pouze pro sto lidí ve skladu. To rozhodně není přidaná hodnota. Ale to přece není případ výroby baterek, které mají velkou budoucnost a přivedly by novou kvalifikovanou práci. Nechápu, jak mohl být někdo proti. Výrazná ekologická rizika s tím spojená nejsou. To bychom nemohli dělat žádný průmysl.

Některé hlasy ale říkají, že by stejně šlo jen o prodloužení éry montoven, že by se tam pouze kompletovaly bateriové svazky bez větší přidané hodnoty.

Ano, ale myslíte, že sem někdo přesune vývojové centrum elektromobilů jen proto, že to chceme? Že VW kvůli nám vyhodí tisíce vývojářů v Německu? Asi těžko. Takže buď se musíme snažit vyvíjet něco sami, což nám zatím moc nejde, nebo vzít alespoň něco. Není to dokonalé řešení, ale alespoň něco. Raději ale nebudeme mít nic.